Listopad 2009

Hmm tak tohle mi nejde do hlavy...

22. listopadu 2009 v 18:09 | @lex

Tohle video je upe bomba..ale na konci je hezky smutný...Vůbec Athose nechápu.A na konci..ještě jak jí naposled políbí.To je pěkně smutný...,,Jestli se umíte modlit, tak se modlete!"

Odejít a přece zůstat (6)

22. listopadu 2009 v 17:55 | @lex |  Moje příběhy
V pondělí šla Erin normálně do školy.Odřená záda ji omluvila jen z tělesné výchovy, ale i tak byla ráda.O hodině českého jazyka jí učitelka dvakrát napomenula, že nedává pozor.Jindy by se snad dokázala s ženou o svou vinu přít, dnes však seděla klidně a jen sklopila oči.
Přestože ji kamarád pozval na večírek, omluvila se mu, že už má něco jiného a místo toho spěchala za Dantesem do stáje.Na věšáčku u dveří boxu na ni čekalo překvapení.Úplně nová červená ohlávka a vodítko.To jí koupil určitě otec.Usmála se a rovnou ji koni nasadila.Jeho hlava najednou působila inteligentněji, než se hřebec opravdu tvářil.Po vyčištění jejího miláčka se vydala na procházku na ruce.Nešla však jenom tak bez cíle.Místo obvyklého dvouhodinového okruhu zamířila rovnou na palouk.Tam dnes však nikdo nebyl.Erin se zmocňoval divný pocit, že ji někdo sleduje.Z kraje paseky ale nikoho neviděla.Dantes začal neklidně podupávat a pohazovat hlavou.Z vysoké trávy však vyskočilo na pětadvacet mladých hochů - toť zdroj Dantesova neklidu.Erin se musela usmát, už si myslela že jí lhali.Jemně zatáhla za vodítko a Dantes se poslušně vydal za ní.,,Ahoj"pozdravila plaše všechny přítomné.,,Člen 129. chlapeckého oddílu skautů se hlásí do služby!" vykřikl Honza-Herec a vyskočil z trávy jako poslední v pozici salutujícího vojáka.,,Pohov!" zarazil jeho jančení s usměvem Vosák.,,Jakto že dnes nejedeš?"ozval se Mirek.,,Nesmím,mám to od doktora zakázané."otráveně konstatovala Erin a odepnula Dantese od vodítka.Ten klidně poodešel pár kroků od nich a začal se pást.,,Ty jo, že se Erin nebojí že jí uteče" ,,Koně většinou neutíkají jen tak pro nic za nic Zmatkaři" uzemnil kamaráda Luděk, který spatřiv Erinin výraz, vyvedl ji obratně z rozpaků.,,Jak bylo ve škole?" zeptal se do ticha jeden z kluků.
,, Obvyklá otázka?" utrousila Erin.
,,Tak na co se tě máme ptát?"pousmál se Zdrhač.
,,Na nic se mě neptejte, já mám dneska prostě trénink s vámi"vydechla dívka, a jen si omotala voditko kolem pasu, aby jí nepřekáželo.Hoši se na ni podívali překvapeně.Pak se ale ujal slova Zdvihač-zástupce Martina.,,Tak jo kluci.Dáme čtyři kolečka na rozehřátí.Lehkým poklusem.".Mladí muži se dali do pohybu.Rozkaz plnili opravdu svědomitě.Ani jeden se neloudal, ani jeden nepolevoval.Dál následovaly kliky, dřepy, sklapovačky...to všechno bylo plné legrace a vtípků, které však nikoho nezesměšňovali.Stačila chvíle a Erin se mezi chlapci cítila jako kdyby tam odjakživa patřila a stejný pocit byl znatelný i z tváří hochů.

Odejít a přece zůstat (5)

22. listopadu 2009 v 16:40 | @lex |  Moje příběhy
Erin poděkovala a vyhoupla se na svého hřebce.Zdravotní sestřička zakroutila hlavou, jak může být někdo tak pošetilý, že vjede s tak velkým zvířetem do ruchu města.Teď když už jela Erin sama, přišla jí cesta zdlouhavá a nudná, a tak alespoň popohnala Dantese do cvalu, aby jí čas rychleji uběhl.Až teď si vzpomněla, že původně šla jen odvést svého koně do výběhu.Co tomu řeknou rodiče?Ale co, na něco se vymluví.Přijela na palouk, kde ještě pořád stála chlapecká družina.Všichni stále do půli těla nazí, jen v lehkých modrých teplákách.Erin vydechla překvapením nad jejich vytvarovanýma rukama a břichem.To musí být opravdu zatvrzelá skupina fotbalistů, pomysela si.
,,Tak co?Jak mu je?"zeptal se některý z hochů.
,,Má prý asi opravdu natrženou achilovku"odvětila Erin a seskočila z koně na zem.,,Ehm..ty..jak se vlastně jmenuješ?"otočil se na ni Mirek, kterého už bez problémů poznala.Měl tetování:Červeného draka omotaného kolem rudé růže.,,Erin, ale já bych si taky zasloužila znát vaše jmena..nebo ne?"Mladí muži se s usměvy na tvářích shlukli kolem ní.Zjistila, že tahle skupina není mužstvo fotbalistů, ale že jsou to skauti 129.chlapeckého oddílu, kterou Martin vede.Také se dozvěděla, že mimo Martina, Vaška, Mirka a Lůdi jsou v oddílu Olda přezdívaný Vosák, Tomáš-Liška, Daniel-Krikeťák,Standa-Zdrhač...bylo jich dobře přes dvacet, těch přezdívek, ale Erin si zapamatovala úplně všechny.Bez jediného slova se dala celá skupina i s dívkou do pohybu a zvolna kráčela podzimním lesem.polední sluníčko vykouklo mezi mraky a svět byl náhle o něco veselejší.Erin měla pořád na co odpovídat, ať už ohledně jízdy na koni a samotného Dantese nebo o sobě, nebo o škole do které chodila.Tihle kluci se zásadním rozdílem lišili od ostatních.Nemluvili sprostě a nebyli k sobě hrubí.Nikdo si z ní nedělal srandu ani ji neurážel posměšky.Všichni jí říkali Erin, nikdo jinak.Odvedli společeně Dantese do ohrady a doprovodili ji před dům.Oknem v přízěmí sem doléhalo cinkání příborů.Rodiče již obědvali.Erin se s hochy rozloučila.
Když pak kolem desáté ulehla do postele, nadávala sama sobě, že se opět nezeptala, kde by je mohla najít.Uklidnilo ji jen to, že skauti chodí běhat do lesa, kam jezdí na vyjížďky.Snad je zítra zase uvidí.

Odejít a přece zůstat (4)

22. listopadu 2009 v 16:01 | @lex |  Moje příběhy
Mezi stromy se mihl stín.Hnědý kůň kráčí spadaným listím a přestože nese dva jezdce, jde ušlechtile a pružně dál.Jezdci mlčí, jen jsou zabráni do krásy podzimní krajiny.Jeden drží otěže a druhý toho prvního kolem pasu.Mladý muž a dívka, kteří o sobě nic nevědí, a přece si ve společnosti toho druhého připadají nějak...omámeni.

,,Jak se ti to vůbec stalo?"otázala se Erin chlapce, jež seděl za ní.
,,Běhali jsme kolečka a já jsem moc zabral tou pravou nohou.A pak v tom jen křuplo a začalo to hrozně bolet."pronesl suše.Dívka stále přemýšlela, co je to za podivné hochy.Ani jeden z nich není šampón ani jeden není slaboch.Všichni stejní...jen tváře mají jiné.,,A co tady děláte?Co vy jste za skupinku?Fotbalisti?Že tak tvrdě trénujete?"zeptala se a nedokázala přitom skrýt zvědavost v hlase.,,Ano fotbalisé."zalhal jí mladík.
Chvíly bylo ticho, oba přemýšleli na co se zeptat toho druhého.Oba chtěli o svém zachránci vědět co nejvíc, jen nemohli najít ta správná slova, která by jejich pocity nahradila.,,Běháte tady často??",,Jo, máme to tu všichni rádi.Tyhle stezky našel Fanda Minaříků, a pověděl nám o nich."byla to první dlouhá věta, kterou Martin pronesl.
Vyjeli z lesa a Dantesovy podkovy začaly klapat na chodníku.,,Nesplaší se zase?"zeptal se s trochou strachu Martin.,,Neboj, včera mu jen něco přelítlo přes nos."ujistila ho dívka.,,Pokud kůň pracuje a má se na co soustředit, nedělá skopičiny"pronesla.Bylo vidět jak moc to na Martina zapůsobilo.O přírodě toho věděl hodně, ale na koni seděl poprvé.Tahle dívka se mu začínala líbit.
Nebyla jako ostatní holky, které se schovávaly za tuny make-upu a očních stínů.
Do reality ho přeneslo pronikavé zatroubení nákladního vozu, který k nim zezadu přihrčel.,,Hej!koně už dávno nemaj v ulicích co dělat!"zahalekal na ně starý řidič nevrle.Zahnuly za roh.Nemocnice byla hned na kraji města, ale koně nemůžete nechat venku uvázaného.,,Budeš muset dovnitř dojít sám...zvládneš to?"zeptala se Erin starostlivě.,,Určitě.Tak špatně na tom zatím nejsem, abych nemohl skákat po jedné."usmál se a začal poskakovat směrem k vstupní bráně.Erin bylo líto, že nemůže jít s ním.Třeba by ještě zjistila víc.
Asi po půl hodině čekání v které na ní Dantes vyloudil poslední mrkev, kterou měla v kapse, jí přišla sestřička říct, že Martina odvezou domů sanitkou, ale že Erin žádá aby dojela jeho přátelům říct, že je v pořádku.

Odejít a přece zůstat (3)

22. listopadu 2009 v 5:00 | @lex |  Moje příběhy

,,Erin!Proboha co se ti stalo!"polekala se Erinina matka když otevřela domovní dveře a spatřila svou dceru na nosítkách.,,Jste moc hodní kluci, že jste ji odnesli" přejela pohledem Erininy zachránce.Erinin otec spolu s tím vůdcem posadili Erin na zadní sedadlo auta.I přes zabouchnuté dveře mohla Erin slyšet, jak se jim otec chce poděkovat penězi.
,,To my nemůžeme!"hajil celou skupinu Vůdce.
,,A jen si to vezměte,vždyť jste ji zachránili!"
,,Pane,udělal by to každý..."jako na povel se otočili a odešli stejným směrem, kterým přišli.
Erin je pozorovala a litovala, že je takový srab, že se nedokáže ani zeptat na adresu na které by jim mohla poděkovat.To už ale otec nastartoval, matka nasedla a jeli do nemocnice.
I přesto, že byl pád hraný,odřela si Erin záda do krve.Doktor jim dal velkou tubu hojivé masti a popřál Erin štěstí při dalších pádech.Mnohem víc než odřená záda však Erin bolelo srdce.Všichni ti kluci byli tak čestní, že si ani nevzali peníze za její záchranu.Doktor jí doporučil tři dny bez jízdy na koni a pohybu, takže musela Dantese odvést do ohrady asi kilometr od domu.Nemohla ale najít stájovou ohlávku a tak musela vést Dantese na uzdečce. Jak šla sobotní mlhou přemýšlela stále nad páteční událostí.Jak se dívala do země, ani si nevšimla, že dva chlapci běží proti ní.Při sotva slyšitelném dupotu však zvedla hlavu a okamžitě poznala dva sprintery-Vaška a Míru.,,Co se stalo?"zeptala se když viděla jejich ustarané obličeje.,,Martinovi se něco stalo s nohou a nemáme jak ho dostat do nemocnice." udýchaně ze sebe dostal Mirek.To byla pro Erin příležitost.,,A kde je?"ptala se kvapně a už přehazovala hřebci otěže přes hlavu.,,Tam na tom palouku uprostřed lesa...víš kde to je?"Dívka se mrštně vyšvihla na koňský hřbet a pobídla ho kupředu.,,Vím!"zakřičela do dupotu koňských kopyt.Cvalem vjela do lesa.Teď už to nebylo jako tenktrát, že by plula.Teď se jí cesta zdála kostrbatá a hodně zatáčkovitá.Zahnula prudce doleva a už před sebou viděla ten palouk.Věděla, že jede bez sedla a tak je pro Dantese nemalým břemenem, ale cítila že tomu zraněnému chlapci musí pomoci.Vždyť oni jí včera také zachránili!
Kluci zaslechli dusot kopyt, a rychle se otočili.To je přece ta dívka co ji včera nesli na nosítkách domů!
Erin hřebce přibrzdila a hbitým krokem dorazila až ke zdrceným chlapcům.Uprostřed hloučku stál chlapec podpírán ještě dvěma svými kamarády - Martin.Z pravé nohy mu tekhla po kapkách krev.
,,Co se mu stalo?"ptala se kvapně Erin.
,,Asi má natrženou achilovku nebo tak.."utrousil jeden s mladých mužů.
Erin si vzpomněla, co svého koně naučila na jedné hodině Horemanshipu.Bylo to sice jen jednou ale snad to Dantes ještě umí.,,Háájíí!" Pronesla dlouze a mazlivě dívka a pohladila honě po boku.Hřebec si posušně podřepl zadníma nohama a pak i předníma.Udělal cosi jako velbloudí nasedací manévr.
,,Ale to nemusíš, Mirek a Vašek běželi do vsi pro pomoc" snažil se nepřidělávat Erin problémy Martin.
,,Neběželi...já jsem je potkala, řakla jsem ať si nedělají starosti, takže tě odvezu do nemocnice"
Všichni sice chvíly koukali jak puci, ale hned jak se vzpamatovali, posadili kamaráda na koňský hřbet za Erin.Dívka koně jemně stiskla patami botasek a Dantes se poslušně zvedl.



Odejít a přece zůstat (2)

21. listopadu 2009 v 20:17 | @lex |  Moje příběhy
Když se další den vrátila ze školy, hodila tašku do kouta, převlékla se do jezdeckého oblečení, vzala si z poličky helmu a ostruhy a kvapně seběhla ze schodů.Otevřela dveře do zahrady a ihned dostala od Dentese naléhavou zprávu Pospěš si!Trčím tady celé dopoledne! Samozřejmě jí kůň nic neřekl, ale z jeho tónu ržání to bylo dost rozeznatelné i pro koňského lajka.Rychlými kroky došla k boxu a otevřela ho.Její milovaný hřebec vyběhl do zahrady a energicky klusal mezi stromy.Z jeho očí se dala vyčíst nedočkavost.Erin vyčistila koni strst i kopyta, nasedlala ho a odvedla ze zahrady.Hned za jejími dveřmi se přesvědčila že opravdu zamkla a vyhoupla se na Dantesův hřbet, čekala je dlouhá cesta.Na louce která patřila jejím rodičům pustila otěže koni na krk a nechala hřebce aby se rozhýbal.Pomalým klusem vjeli do zatáčky kde je svým pištivím štěkotem upozornili na rychlost dva krysaříci.Dantes pohodil hlavou ale protože ho již měla Erin plně pod kontrolou, žádné další skopičiny si nedovolil.Na lesní cestě která vedla těsně mezi stromy, znovu spomalili a Erin před sebou spatřila skupinku podivných chlapců.Měli na sobě zelené kraťasy a tílka a běželi poklusem lehce vpřed.Erin se zastavil dech.Zatím ještě neviděla takové klučičí tělo jako měli tihle mladí muži.Byli svalnatí a ani jeden z nich nebyl žádný sušinka.Zajela s hřebcem víc do stromoví aby zůstala alespoň chvíly nespozorována.Když běžci zmizeli z dohledu bylo jí jasné, že ji ani jeden z nich neviděl.To jí dodalo odvahu.Ostruhy zazvonily do tichého lesa dívka se vydala směrem kterým se předtím ubírala jí vyhlédnutá skupinka.Po této cestě vyjela až ven z lesa a spatřila je před sebou sotva dvěstě metrů.Stáli v kruhu a jeden z nich všem předcvičoval.Ostatní po něm cviky hbitě opakovali, nikdo se neloudal, ani jeden nešetřil svými silami.Erin něco napadlo.Prudce popohnala Dantese kupředu a hřebec vcítěn do záměru své přítelkyně začal hrát úspěšně zlobivého, nezvladatelného koně.Tryskem se řítil přímo do kruhu chlapců a Erin se mu svezla na krk.Těsně před kluky se Erin hřebce pustila a ten poslušně hrál svou roli dál.Dívka se však o něj nebála, věděla že se vrátí.Chlapci okamžitě běželi zraněné pomoci.Seběhli se kolem ní a tři z nich k ní poklekli.,,Nehýbej se!" mluvil k ní vlídným hlasem jeden.,,Vašku! Míro! běžte pro nějaké dva rovné klacky do lesa odneseme jí a ty Lůďo skus chytit toho koně!" Chlapci bez jakéhokoli remcání a námitek sprintovali k lesu.
,,Lež klidně,bolí tě něco?"
,,Trochu záda" zalhala.
,,To je dobře to nemáš nic s pátěří" ozvalo se z hloučku.
Mezitím si tři kluci sundali své nátělníky a uvázali je na větve které přinesli Míra a Vašek.Ten který vypadal, že je nejstarší začal zase udávat rozkazy,,Danieli pomoz mi,položíme ji opatrně na nosítka"Daniel přikývl a pomohl.Erin se zdálo, že pro tyhle kluky není žádným břemenem,ale stejně se museli, když ji nesli domů, střídat.Mezitím ji ujistili, že Luděk to s koňmi umí,mají prý dva tažné koně doma na práci v lese.Chtěla se jich zeptat kdo jsou, co dělají, ale připadalo jí to moc troufalé.Kolem třetí hodiny dorazili k jejímu domu, vyjížďka netrvala ani dvě hodiny , apřece byla pro Erin tou nejdelší jakou kdy zažila.

Odejít a přece zůstat (1)

21. listopadu 2009 v 19:32 | @lex |  Moje příběhy

Erin stojí na kraji útesu a dívá se na slunce, které zapadá za obzor a odráží se od vodní hladiny.Do ruky jí hebkým nosem strčil její plnokrevný arabský kůň Dantes.Aniž by se k němu otočí polechtá ho rukou na chřípí a dál se dívá do dálky.Nemůže to pochopit...vynakládá tolik času učení a přece jí škola nejde ani nebaví.Nebo spíše..škola ji baví ale jen kvůli lidem kteří tam jsou.Bydlí ve městě,v krajském městě, ale tady má jen dvě kamarádky.Ostatní má tam..v 17 kilometrů vzdálené vesnici.Všechny kamarádky ze třídy ji mají rády,nebo si to alespoň myslí.Ale teď má přijít změna, která se jí bude líbit, ale zatím o ní netuší...

Erin lehce pohladila Dantese a vyhoupla se mu na jeho silný hezky tvarovaný hřbet.Dates byl velký měděný hřebec plný elánu.Jemně stiskla nohama jeho štíhlé boky a zasunula špičky do třmenů.Kůň vykročil energicky vpřed a Erin se nechala unášet rytmem koňských kopyt.Přejela úzký pruh rozvláčené půdy a ocitla se na louce, náhle jako by jí do žil vtekl proud napětí.Zamlaskala na svého čtyřnohého přítele a postavila se ve třmenech.Kůň vycítil naléhavou výzvu, která k němu uzdečkou proudila od mladé čtrnáctileté dívky.Celé jeho tělo se napjalo a nohy začaly rychlými dlouhými skoky přeměřovat travnatou plochu, která od zapadajícího slunce dostávala růžový nádech.Erin se rozhlédla, krajina se nemíhala splašeně vpřed, ale její kůň jakoby plul mezi trsy trávy.Bylo to omamující.Zpomalila araba do klusu, ten si vzpurně odfrkl ale zmírnil tempo a Erin začala vysedávat.Dojeli k vrátkům zahrady Erininých rodičů, kde jezdkyně sesedla a přehodila Dantesovi oteže přes hlavu.Jak ho vedla uličkou k jeho boxu zahlédla koutkem oka nenadálý pohyb.Prudce se otočila, až to jejího hřebce vylekalo, že uskočil stranou.Za plotem se mihl sousedovic vlčák a Erin stále nehybně stála.,,Blbost.."říkala si v duchu,,...kdo by sem co lezl!".Vytřela koně do sucha, dala mu čerstvou vodu a krmení,poplácala ho po krku a odešla domů.

Děcka pozorte!

19. listopadu 2009 v 8:57 | @lex
Kdo mi napíše jako první jakej desing chce aby tenhle blog měl....bude tam..čekám dva týdny a pak udělám dess po svým dyž mi nikdo nenapíše..zatím paa

POZOR!!

12. listopadu 2009 v 11:33 | @lex
Tak jelikož mě už nebaví můj modrý desing rozhodla jsem se že udělám nový..ovšem potřebuju poradit jakou barvu má ten dess mít...prosím odpověz na otázku..pomoz mi vybrat barvu...