Leden 2010




AVATAR!!

12. ledna 2010 v 19:38 | @lex |  NOVINKY!!!
Tak tenhle film chci vidět..podle toho co mi vyprávěla kámoška tak je to mega krááásný a tenhle trailer mi to potvrdil..:D

Drezura

2. ledna 2010 v 14:03 | @lex

Drezúra koní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Drezúra koní (též užíváno drezura) je základní jezdecká disciplína, jejímž cílem je při prováděných cvicích dosažení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem.

Obsah

[skrýt]
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>


Historie

Staří Řekové , např.válečník Xenofón, o chovu a výcviku koní napsali řadu děl. Ty se staly inspirací pro novější doby. Otec klasického ježdění Francois Robichon de la Guériniéra (1688-1751) vypracoval novou příručku Ecole de la Cavalérie, která se stala základem Španělské jezdecké školy založené ve Vídni roku 1572[1].

Význam termínu

Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prácí s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.


O jízdě

Časy, v kterých se kůň používal jako vojenská sila jsou už za námi. Tehdy však bylo nevyhnutelné, aby se tento významný bojový prostředek dal co nejlíp používat a aby se kůň dokonale podroboval přáním jezdce. K tomu ho bylo potřebné připravit drezurní prací. Byl vypracován systém přijíždění koní, nazývaný vysoká škola jezdecká. V rámci ní však chtěli jednotlivci vyniknout a tak se snažili o co nejelegantnější ježdění. Vcelku nepraktická snaha jezdce na koni imponovat, dala vznik jezdeckému umění. Jezdec objevil možnost kultivovat pohyb koně přiježděním. Ježdění na koni se tak stalo ne toliko něčím praktickým, ale získalo i kulturní dimenzi. Kůň je pohybově školený a tento pojem je řádově vyšší, než kdyby byl jenom cvičený k výkonu. Dnes je možno drezurní ježdění v tomto smyslu vidět v Španělské vysoké škole ve Vídni v klasické barokní podobě nebo ve francouzském Saumuru v podobě klasické vojenské jízdy. Pouze tam je možno spatřit celou sérii školních chodů, školních skoků a chodů třetí generace. V tomto klasickém školním ježdění má základ i současný drezurní sport.


Drezúrní kůň

Kůň pro drezurní ježdění musí být speciálně vybraný. Musí se v něm skloubit exteriérová dokonalost s dokonalostí pohybové mechaniky a kromě toho musí být vhodný k jezdci. Pokud totiž v jiných druzích jezdeckého sportu jsou estetická kriteria vůči výkonovým podružná, v drezuře jsou významná. K drezúře se většinou využívají různí teplokrevníci. Například Hannoverský teplokrevník, Holštýnský teplokrevník. Vysoké jezdecké školy používají Andaluské koně, Lipicány. Příprava koně trvá 5-6 roků[2].


Drezúrní obdélník

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.


Drezúrní sedlo

Anglické sedlo se zvýšenou zadní rozsochou, kolmo spuštěnými bočnicemi, obyčejně s možností předozadního posunu třmenového závěsu, umožňující hluboký plný sed.


Drezúrní úloha

Soubor předepsaných požadavků ("povinných cviků") v určeném pořadí, pro jednotlivý stupeň soutěže.
Mezi cviky drezúry koní patří například jízdy v kruhu, osmičce a oblouku, kterému se říká serpentina. Jedním z nejsložitějších cviků je pirueta, při které kůň kluše nebo cválá v kruhu bez pohybu vpřed.

Zádrže-parády

Rozeznáváme poloviční zádrže (arrety) a celé zádrže (parády). Pomocí polovičních zádrží čili polovičních arretů jezdec reguluje ruch, tempo, takt, kadenci v určitém chodu kroku koně. Pak jsou požadavky na pohyb koně na dvou stopách, kdy se kůň pohybuje do strany i vpřed současně (dovnitř plec, traver, renver, traversála, kontradovnitř plec). Ke cvikům vysoké školy patří piafa a pasáž, pak školní skoky (levada, balotada, krupada, kapriola).


Úlohy

  • Prodloužený klus
  • Prodloužený cval
Drezúra musí být přirozeným pohybem vpřed (do strany), kdy kůň jde s chutí. Jezdec musí mít jemný, pružný sed a ruce musí jemně korigovat hlavu a týl. Kůň má být na kolmici, ne za kolmicí - větší chyba, než kdyby šel před kolmicí.
Drezúra je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla. Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezúra je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezúře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezúře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.


Tabulka penalizace

1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - vyloučen

Stupnice

  • 10 - vynikající
  • 9 - velmi dobrý
  • 8 - dobrý
  • 7 - dosti dobrý
  • 6 - uspokojivý
  • 5 - dostatečný
  • 4 - sotva dostatečný
  • 3 - téměř špatný
  • 2 - špatný
  • 1 - velmi špatný
  • 0 - nebyl předveden


Drezurní kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií:
  • Z (základní)
  • L (lehká)
  • S (střední)
  • ST (středně těžká)
  • T (těžká)
  • TT (velmi těžká)


Drezurní pojmy

Kmih

Kmihem rozumíme jezdcem vyvolanou energii pohybu a chuť koně jít dopředu pod naprostou kontrolou jezdce. Pohybovat se v kmihu je možné pouze tehdy, když pomůcky holení a otěží jsou v souladu.


Na otěži

Souhrou pobídek holení a citlivým vedením otěží se snažíme, aby kůň "šel na otěži". Jezdec by měl holeněmi vyvolaný kmih (chuť jít dopředu) skrz hubu pocítit zpět ve své ruce. Koně, který jde na otěži poznáme tak, že je uvolněn ve vazu, krk nese v klenutém oblouku a s otěží lehce napnutou ochotně přijímá udidlo.

Přilnutí

Kůň má dobré přilnutí tehdy, když jde pravidelně na otěži, je uvolněný a svou záď používá korektním způsobem. Správného přilnutí docílíme jemným vedením otěže, která vytváří stálý kontakt s hubou koně bez tahání zpět.


Přistavení

Kůň je přistaven k levé či pravé ruce tehdy, když je v krku nebo těle mírně ohnut k té či oné straně. Hlava koně může být přistavena také k levé nebo k pravé ruce. Kůň hlavu ohne vůči krku mírně k jedné ze dvou stran, přičemž ji však musí udržet ve svislé poloze.

Překrok

Kůň prostornými chody přešlapuje zadními končetinami stopy předních končetin. V prodloužených chodech musí být toto přešlapování výrazné.



Cross country

1. ledna 2010 v 19:15 | @lex |  Všestrannost

Military

Název military pochází z dob, kdy vojenští důstojníci pravidelně absolvovali zkoušky výkonnosti. V těchto zkouškách museli jezdec a jeho služební kůň prokázat dostatečnou způsobilost. Kůň musel být ovladatelný a klidný během různých vojenských přehlídek, dostatečně odvážný, schopný v terénu a navíc v dobré kondici. Military je zkouška všestranné způsobilosti jezdce i koně. Soutěž se skládá ze tří jezdeckých disciplín, které jsou rozděleny po jedné na každý den. Jednotlivé disciplíny jsou drezura, cross country a parkur. Kompletní soutěž military má následující průběh; první den soutěže absolvují účastníci drezurní zkoušky, druhý den absolvují terénní a kondiční zkoušku a třetí, závěrečný den, je na řadě skoková zkouška na parkuru. První závody tohoto druhu se na olympijských hrách konaly roku 1912.

Terénní a kondiční zkouška

Terénní zkouška se skládá ze čtyř úseků. Úsek A je klusový úsek, který musí dvojice absolvovat v poměrně vysokém klusovém tempu. Úsek B představuje steeplechase. Koně musí v rychlém tempu překonat určitou vzdálenost s několika překážkami. Délka tohoto úseku bývá 2 až 4 km a překážkami jsou většinou proutěné nebo živé ploty. V této části je předepsáno poměrně vysoké tempo, které musí dvojice dodržet. Pokud jsou rychlejší, nedostávají žádné body. Další úsek je opět klusový, aby se kůň trochu uklidnil a odpočinul si. Tento úsek musí dvojice absolvovat v časovém limitu. Za rychlejší čas nezískává žádné body, za pomalejší čas se však body strhávají. Aby jezdec koně co nejvíce šetřil, může v tomto úseku sesednout a běžet vedle něj. Na konci úseku C je předepsána povinná desetiminutová přestávka, během které veterinář posoudí stav koně. Pouze kůň, kterého veterinář uzná způsobilým pokračovat, může nastoupit k závěrečnému úseku D - cross-country.

Cross-country
Cross-country znamená v překladu jízda krajinou. V této části musí kůň překonat četné uměle vytvořené přírodní překážky, například suché a vodní příkopy, závory, kmeny stromů a živé ploty. Překážky nesmí být vyšší než 1,2 m (výška překážek je přizpůsobena stupni obtížnosti vypsané soutěže). Mnohé překážky jsou stavěny tak, že se dají překonat různým způsobem. Nejtěžší způsob je zároveň nejrychlejší. Obtížnost překážek nespočívá v první řadě v jejich velikosti, ale ve způsobu umístění, rozložení a kombinace. Délka tratě cross-country je přibližně 7 km. Jezdec musí trať absolvovat v časovém limitu, jinak dostává trestné body. Za rychlejší čas nedostává žádné plusové body. Končetiny koní se během cross-country pomazávají vazelínou, aby se příliš snadno neodřely na překážkách.
Překážky v cross-country
Protože cross-country představuje krajinnou jízdu, jsou překážky v této části jiného typu než překážky v běžném parkuru. Důraz je kladen na přirozený vzhled překážek. Dále musí být překážky pevné a musí mít impozantní tvar a průčelí.
• Vodní překážky - najíždíme energicky, ale s rozvanou, aby kůň měl možnost překážku ohodnotit.
• Náspy - musíme najíždět s kmihem, aby kůň měl dostatek sil vycválat nahoru. Nahoře na náspu se kůň musí opět dostat do rovnováhy a připravit se k seskoku.
Suché příkopy nahánějí strach zejména nezkušeným koním. Proto je důležité, aby jezdec tyto překážky najížděl bez zaváhání.
• Překážky ve svazích kladou nárok na odvahu jezdce i koně.

Úbor v cross-country

V cross-country musí mít jezdci přilbu. Často se používají speciální vycpávky, které chrání některé tělesné partie. Jezdci většinou jezdí v mikinách či svetrech s dlouhým rukávem a v barvách jezdeckého klubu, který reprezentují.

Silvestr?IN a taky OUT!

1. ledna 2010 v 17:55 | @lex |  NOVINKY!!!
Letošní Silvestr nebyl skoro vůbec podle mích představ... Jako začátek cajk,ale pak?Škoda mluvit.
Ale jedno vám povim...vaječnej koňak byl epes rádes, ale to co následovalo potom, teda vůbec epes nebylo...Tož nic děcka...jdu spát...